Vřelé přivítání se mi dostalo od členů SONS na schůzi, kam mě pozvala paní Eliška Polanská.

Spolupráce s Beruškou vznikla během projektu “MŮJ ŽIVOTNÍ CÍL“, kdy ve volném čase paní Polanská vytvářela krásná keramická sluníčka.

Povídáním o sebekoučování dne 11.1.2016 vzniklo velmi vlídné prostředí pro uvědomění si toho, co každého z přítomných těší, baví, rozradostňuje ve chvílích, kdy je to nejvíc potřeba.

Níže je článek, který do Jihlavského časopisu SONS (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR) napsala paní Marie Heilandová:

POVÍDÁNÍ S „BERUŠKOU”

V pondělí 11. ledna se konalo letošní první zasedání Oblastní rady SONS v Havlíčkově Brodě. Přivítali jsme se v novém roce, popřáli jsme si vše dobré a postili se do práce. Nejdůležitějším bodem programu byla příprava kandidátek, protože v únoru budou volby nové Oblastní rady Revizní komise. Sešlo se nás hodně, jednak jsme velice zodpovědní a posloucháme naši paní předsedkyni, ale měli jsme ještě jeden dobrý důvod. Přivítali jsme mezi sebou paní Lenku Benešovou, vedoucí občanského sdružení Beruška z Havlíčkova Brodu.

Příjemným a laskavým hlasem se nám představila a hned nás začala „zkoušet“, co to asi je sebekoučink, jaké máme cíle, jakými způsoby je chceme dosáhnout atd. Ne, nebylo to zkoušení jako ve škole před pololetním vysvědčením. Nebyla to ani přednáška, nebyli jsme vyzváni, abychom si dělali poznámky. Bylo to úžasné povídání, rozprávění, každý se během té hodiny upřímně podíval do své dušičky.

I když jsme většinou držitelé „vyššího středního věku“, seděli jsme jak prvňáčci a poslouchali, nestyděli jsme se vyjadřovat a pojmenovávat svoje niterné pocity a myšlenky. Sebekoučink u zdravých, ambiciózních mladých lidí i osob s mnoha problémy a potížemi má možná trochu jinou náplň, ale základní myšlenka je stejná- v jakémkoli věku, zdravotním stavu, společenském postavení a při různých možnostech sebeuplatnění musí mít člověk svůj cíl, pevnou vůli, důvěru v sebe sama, odvahu, odpovědnost a motivaci.

A každý z nás musí mít něco, co mu pomáhá jít dál a nevzdávat se. Každý člověk v sobě má sílu a odvahu, jen je třeba uvědomit si ji a věřit. Za všechna krásná slova a za to, že jste nás nenásilně přiměla mluvit o svých snech, bolestech i radostech, Vám, milá „Beruško“, srdečně děkujeme.
Za SONS HB Marie Heilandová

Také děkuji za pozvání, za přijetí i sdílení poznání a uvědomění.

S vděčností
Lenka Benešová